Ovce a tvrdohlavý beran

Ovce si zaslouží zmínku o tom, jak se k nám vlastně dostaly.

Po dvou letech předělávání starého baráčku ke stavu bydleníschopnému jsem zrovinka slavila narozeniny. A protože mám kamarádky akčňačky, kterým neušlo, že jsem si jednou posteskla, kdo to tady bude sekat (pozemek cca 5tis m2-ale naprosto neudržovaný, já se svojí výškou bych se ztratila v trávě:-))), že bychom potřebovali ovečky, tak se toho nápadu ihned chytily. Z auta na mně vyskočily dvě vyjukané ovce a myslím, že svým výrazem bych k nim zapadla. A co teprve Gassík, ten taky koukal, co mu to přivezly za podivné kamarády.

Naše stádo

Baráček máme naštěstí oplocený, tak se holky ihned jaly spásat zelenou úrodu, bohužel i se všema kytkama. Kája jim tedy ze staré rádoby kůlny s kurníkem udělal ustájení a holkám se u nás moc líbí. Postupně si zvykaly na Gasse a on na ně. Nevím, komu to trvalo déle:-))) Zahradu jsme oplotili elektrickým ohradníkem a už si holky zvykly. Párkrát si vyrazily na špacír v duchu rčení: "Všude jinde tráva zelenější". Ale jinak jsou fajn, až na berana. Toho tedy já fakt nemusím, bojim, bojim. I když nemá rohy a Kája mi pořád říká, ať mu ukážu, kdo je vůdce a dokonce mně vyškolil jak. Ale chyťte 80kg "hovado" pod krkem a svalte na zem a ukažte mu kdo je pánem:-), když už mně jednou tak trknul, že jsem utekla na zadní zahradu, zavřela branku a čekala s dětmi hodinu, než se Kája vrátí z práce.

Naštěstí je tohle už minulost. Kája mně vzal na milost a na aukci jsme koupili mladého beránka a ten je naštěstí klidný.

A protože nás s Catynkou nadchlo pasení, ovce máme, tak uvidíme, kam to až s nimi dotáhneme:-)