Jak jsme venčili na stezce:-)

Chci se podělit o zážitek z dnešního rána.

Konečně nám otevřeli školku, hurááá. Tak ráno nasedáme do auta ve složení: Já, Honzík, Kájík a Catynka. Honzíkovi ve školce zamáváme a s Kájíkem jedeme venčit Catynku. Protože bydlíme na samotě, na jedné straně odřízlé potokem a na straně druhé silnicí a strmou loukou, jezdíme ráno asi 100m od školky na panelovou cestu, která vede k řece Labi a dál podél kolejí.

Pro nás je panelka ideálním spojením pro vycházku s kočárkem a se psem. Přibližně asi 4 měsíce už ale, bohužel pro nás, budují na naší oblíbené panelce cyklostezku, která povede až do Děčína. Pro cyklisty skvělá zpráva, ale já z ní až tak radost nemám, protože nám zase zmizí kus klidného místečka na procházky. 

Ale proč to tady píšu? Dnešní ráno jsem opět poznala, jak může člověk začít pěkný den, když se na něj druhý člověk a ještě ke všemu cizí usměje.

Když jsme se s Kájíkem a Catynkou propletli stavebními stroji, napadlo mně, zda už není cesta zavřená. Tak jsme nelenila, vystoupila a zeptala se stavbyvedoucího, zda můžeme projet. S klidným úsměvem mi odpověděl, že proč ne, ať klidně jedeme. Tak jsme zaparkovali, vyndala jsem kočárek, Kájíka a Catynku  a pro všechny dělníky jsme najednou byli jak zpestření jinak nudného dne.

Ale jaké bylo jejich překvapení, když jsem po nějaké době odjela a zase se vrátila a zase vyndala dítko a psa. To už jeden dělník nevydržel a pobaveně se mně zeptal:" Něco jste zapoměla, paní?".  Tak jsem mu odpověděla, že jsem přijela zase s jiným psem, tentokrát jsem měla Fanynku. Zase jsme odjeli a pak naposledy zase přijeli. A to už ten dělník padal do kolen, když jsem zase přijela (s Blackem a Gassem). A ptal se mně, kolik mám tedy dětí, když mám tolik psů. Jestli ještě přijedu?

Vypadal, že jsem ho opravdu pobavila. Tak jestli takhle budeme jezdit pravidelně, třeba nám vystaví také privátní pruh na venčení:-)))