Dogtrekking Pojizeřím za sluncem

Dogtrekking Pojizeřím za sluncem  2.-4.10.2009

https://gasssatmobud.rajce.net/Dogtrekking_Pojizerim_102009

Tak jsme se konečně odhodlali a spolu s Gassem vyrazili na první trek. Původně plánovaná délka dvaceti kilometrů se po dobrém spánku v Semilském hotelu  změnila na 42 km . Jé, jak já toho potom litovalaJ))) Ale jenom chvilkamaJ Myslím, že Gassík ten rozdíl ani nepoznalJ
Startovali jsme ze Semil od hotelu v 8:33 a naštěstí pro nás na nás po chvilce čekali Věrka S Aríšem, kteří startovali před námi. Přešli jsme Jizeru a pokračovali nádhernou Riegrovou stezkou až do Železného Brodu, kde byl první kontrolní bod (8,5). Cesta zatím super po lesní cestě, takže nálada bezva, už jen proto, že vyšlo nádherně počásko. Ani zima ani vedro, slunko nad námi, prostě taková sobotní pohodička. Maličko mi jí kazil Gassík svým vyjížděním po Aríšovi. Absolutně jsem nechápala co tím chce dokázat. Až teprve po zjištění, že před nám šli dvě háravky a sami máme doma Caty v tom nejhorším období hárání, jsme doma domysleli, jestli to není projev dominance a žárlivosti. Pokračovali jsme tedy dál za sebou směrem na Líšný, kde jsme trošičku dvakrát zakufrovali značení, ale hned se zase vrátili na tu správnou cestu. Cesta z Líšného na Malou Skálu (14,5 km) byla super.
Moje nožičky prostě milujou lesní cestyJ Ale chudák můj žaludek. Na rozcestí Závrší s krásným výhledem na Malou Skálu jsme si dali sváču a když jsem viděla Věrku jak si s rozkoší vybaluje tatranku, jala jsem se jí v báglu taky hledat a ouvej!!! Zůstala na pokoji  a já táhla naprostý zbytečnosti jako třeba nabíječku na foťák:-) Po krátký pauze a pokochání se výhledem jsme  se vydali na Zbirohy (17,5 km). Moc pěkný skály a okolí. Podotýkám, že ještě pořád jsem si cestu užívala. Gassík se ukázal jako pravý tahač a nahoru to byla opravdu paráda, ale ten „skopec“!!! Takovýto žbrblání na bolavé nožičky začalo přesně při sestupu ze Zbiroh na cestě do Turnova (24km).
Dolů jsme to tak nějak zvládli ale ta nekonečně dlouhá rovina po asfaltu, opravdu bonus v polovině cestyJ  Vpřed už mně táhl jen Gass, Věrka s Aríšem a myšlenka na to, jak si v Turnově sednu a ani  se nehnu!  Na náměstí jsme zabrali lavičku a Věrka si šla koupit bagetu a při mé smůle se na mě hned „přilepilo“ podivné individuum,  kterému jsem se zřejmě zdála jako bližní, neboť po třech pádech jsem byla už notně špinavá a vzezřením totálně vyčerpaná. Ještě, že  Věrka přišla a já si běžela taky pro bagetu. Ale pochodem vyšinutá mysl udělala svéJ Po marném hledání bagety v regálech jsem poprosila pokladní o radu, kde ji hledat.  A po jejích slovech:“ Jé, to už jste dneska druhá“ jsem jen odvětila:“My totiž patříme k sobě“. Ale to jsme neměla dělat, protože já ani po té radě, jsem tu bagetu nenašlaJ)))
Z Turnova trasa pokračovala na Rotštejn (31,5 km) v Klokočských skalách a tam mě to úplně nadchlo.  Taky proto, že se mi už zase šlo daleko líp a to díky Věrčiným použitým oboustranným ponožkámJ, protože ty moje chudinky náhradní zůstaly taky na pokoji, tak ty borkyně ušli celou trasu rubem i lícemJ))) V tašce pak opravdu pěkně stály v pozoruJ  V Klokočkách jsme se kochali nádherným výhledam a skalními útvary. Jen to slézání těch schodů!!! To bylo pořád Gassi stůůůj, Gassi pomalu a v tom bylo slyšet Argo stůůůj, pomalu:-)
Ze skal jsme slezli do Vesce (33 km) a zase ten asfaltL  Já to dolu vzala pozpátku, čímž jsem náramně ulevila prstíkům na nohách. Muselo to vypadat dost legračněJ  Z Vesce už „jen“ na Kozákov (36 km)a z Kozákova do Semil (42 km). Sama pro sebe jsem si počítala: od nás z baráku je to na zastávku jeden kilák, takže z Vesce půjdu jen třikrát na zastávku a jsem na Kozákově. Bože můj, jaký to byl omyl!!!:-) Znáte ten pocit, když před sebou vidíte bod a ten se i při přibližování neustále oddaluje? Tak přesně takový pocit jsem měla:-) A to mi do toho výšlapu ještě volala švagrová: „Tak co?“ a já se zmohla jen na: „Ještě jdu“ a její odpověď mě úplně dostala: „Ty ještě POŘÁD  jdeš?“ (Bylo šest večer) Úplně mně to rozchechtaloJ Na závěr opravdu podařená bonusovkaJ Ale na jejím vrcholu nás čekalo další překvapení v podobě kontrolní otázky: K6 – Co se dnes děje na Kozákově? – moje odpověď: Asi jsme přišli pozdě, už se totiž nedělo nicJ)) a to nás zase rozesmálo. Prý tu byla DrakiádaJ Ale zase jsme potkali tři holčiny s bíglíma, bože jak ráda jsem je viděla! A to chudáci říkali, že jdou tu krátkou dvacetikilometrovou trasu. Z Kozákova jsme už potmě slézali do Semil a zdárně dorazili všichni v pořádku s celkovým časem 12:12. S úsměvem a nadšením ze zvládnuté výzvy, do které jsme se mi bláhoví přihlásili sami dobrovolněJ
Jak jsem si ověřila, na long ještě nemám, ale už se těším až zase někam vyrazímeJ Díky Věrce a Argovi za super společnost a podporu.