Chodští kluci a holky

Jak to u nás všechno začalo? Za všechno může Gassík. Ten by se smál, kdyby to tady četl:-))) Dostala nás jeho úžasná povaha a stále neutuchající zájem o aportování. Po hodinovém házení balonku si myslíme, že má dost, sedneme si a on nám ho donese rovnou do klína a pohledem říká:" Tak už házej", tomu nejde odolat. Umí se taky neuvěřitelně mazlit. Po večerní baště, kdy u hafanů sedím, si vleze ke mně, nechá se drbat a když přestanu, tak do mně zase šťouchne, co jsem si to dovolila a přestala ho hladit. Je prostě neodolatelný a už žádný jiný náš pes nebude jako on.

V roce 2008 jsme začali přemýšlet, že Gassíkovi pořídíme kamaráda na společné hrátky. Bydlíme totiž na samotě a psy potkáváme jen na cvičáku, na výstavách a když společně jako rodinka vyjedeme na společné chodské akce a výlety. Tak jsme dumali, zda by to měl být kluk nebo holka. Bylo to těžké. Oba jsme chtěli vždycky kluka po Gassíkovi, a to hlavně pro jeho povahu. Ale nevěsta nikde, já se mezitím zbláznila do frisbee a zjistila jsem, že bych raději holku, protože by měla být drobnější než pes, vzhledem k mé výšce. Tak jsme procházeli inzeráty a hledali a hledali, až jsme našli Catynku (Rouzie z Dašického zátiší).Vybrali jsme si ji i proto, že si po nich jednou necháme toho kloučka:-)

Catynka, holčička se žlutou mašličkou, mně dostala na první pohled a to na fotce poslané od chovatelky. Už už jsme se těšila, až si pojedeme vybírat štěňátko, aby mi tu "moji" Rouzie" nikdo nevyfoukl. Přijeli jsme jako druzí a já už začala být nešťastná, že Rouzie už není volná. Ale jaká byla radost, když nám majitelka sdělila, že si zájemci před námi vybrali jinou holčičku. Poprvé jsem ji viděla naživo, ale bylo jasné, že je to ona. Přivezli jsme si ji v prosinci 2008.  Sice jí talíře moc neberou, zato miluje balonek a je to veliký mazel. S Gassíkem se skamarádili a hned bylo na zahradě živo. Byla jsem těhotná s Kájíkem, Honzíkovi byli dva roky, dovedete si představit ten šrumec:-)

A tím bychom mohli skončit. Ale to by jsme nesměli jet v srpnu 2009 do Beskyd na týdenní akci KPCHP a Klubovou výstavu. Na výstavě si Gassíka vyhlédla chovatelka pro svoji fenečku, tak tam Gassík nakryl fenku Cathy Krosandra. Fenečka se mi moc líbila a poprvé jsem si pohrávala s myšlenkou na chovatelství.  Naštěstí je Kája jediný rozumný člen naší rodiny a jeho rozhodné NE a vzdálenost mně přesvědčila. Odjeli jsme domů a co čert nechtěl za 14 dní poté nás kontaktovala další chovatelka a Gassík si zase užil a za dalších čtrnáct dní znovu. To se tedy měl chlapec:-)

A protože obě fenky byly znedaleka, tak už jsem si prosadila, že se pojedeme podívat na štěňátka. To jsme neměli dělat, ale naštěstí udělali:-)

Aira od Lužničky si nás už při první návštěvě získala svou povahou. Stejně jako Gassík nadevše miluje balonky. Volba, nechat si z tohoto spojení kluka Blacka z Janiny , byla tou nejlepší. Opravdu se v něm nezapřou ti dva balonkoví šílenci. Dělá nám velkou radost. S Kájou jsme se shodli na tom, že na našem velkém pozemku se najde místo pro tři psy a že zvládneme jejich výchovu a výcvik. Pak už jsme jeli jen na kukačku za Baronesou z Horské samoty a její prcky. Naneštěstí ti prckové měli tak nádherný pigment po mamince a tatínkovi, hned se k nám hrnuli, že jsem si zase pohrávala s myšlenkou nechat si fenku a založit chovatelskou stanici. Počáteční proti, že je příbuzná na Gassíka jsme neřešili, vždyť je tolik krásných chovných psů.

Zvládneme tři, tak proč ne čtyři? Kdo vlastní víc pejsků, ví o čem mluvím. Jen já to zpočátku trošku podcenila. Venčení těch čtyř, každého zvlášť, mi zabere celý den:-) Když jsme si tedy nechali Fanny z Aglobern , ze které roste nádherná slečna, museli jsme uspořádat celý rodinný život. Ten se teď točí jen okolo dětí a psů. Ale zase když je člověk po celém dni upachtěný, děti už spí v postýlkách, sedne si venku na lavičku a přivinou se k němu čtyři studené psí čumáčky, tak to za tu všechnu dřinu stojí.

Black a Fanny